V Chebu vzniká první multigenerační centrum v kraji nazvané Generace Karlovarského kraje. Bývalý klášter v Křižovnické ulici nabídne už od září prostor pro setkávání a nejrůznější aktivity lidem napříč věkovými skupinami.Hana Šnajdrová (vlevo) a Martina Paboučková připravují v křižovnickém klášteře multigenerační centrum Generace. | foto: Martin Stolař, MAFRA
Na přibližně pěti stovkách metrů čtverečních zde budou moci trávit volný čas těhotné ženy, rodiče nejmenších dětí, mladí lidé nebo třeba aktivní senioři.
Za otevřením centra stojí Martina Paboučková a Hana Šnajdrová. O úkolu, který před nimi stojí, mluví Hana Šnajdrová s neskrývaným nadšením. Slavnostní představení nového centra plánují na poslední prázdninovou neděli od 14 hodin.
Proč spolek vlastně vznikl?
Když jsem před 18 lety v Chebu zakládala mateřské centrum, od samotného začátku mi tady chyběla starší generace. Moc jsem toužila zapojit do výchovy a aktivního rodinného života vedle otců také babičky a dědečky. Ale protože jsme na to neměli prostor, zvali jsme je k nám jen velmi sporadicky. Po čase jsem zjistila, že mi ta mezigenerační výměna zkušeností moc schází. Vždyť babičky by mohly dětem předčítat, ukázat jim, jak plést, háčkovat nebo pěstovat rostliny. Dědečkové zas učit třeba jak zacházet s nářadím, uplést pomlázku. Možná i kvůli tomu jsme začaly přemýšlet o tom, jak naše aktivity rozšířit a proto nakonec vznikl spolek Generace Karlovarského kraje.Spolek zastřešuje několik organizací. Jaké to jsou?
Je to Klubíčko Cheb, které provozuje Mateřské centrum Klubíčko a Dětskou skupinu Batole. Pak je to Krajská rada dětí a mládeže Karlovarska a Český svaz žen. Věříme, že postupně se k nám přidají další.Nebojíte se, že si jednotlivé spolky budou navzájem konkurovat?
Jsme sdružení spolků, z nichž každý má na starosti jinou cílovou skupinu. Ale tím, že jsme chtěli spolupracovat, jsme se spojili do spolku jednoho. A tím pádem si nekonkurujeme, jsme na jedné lodi, jedna parta.Zpočátku jste měly problém sehnat prostory, kde bude Generace své aktivity provozovat?
Tady v Karlově ulici máme pro Klubíčko jen jednu místnost, proto jsou ty možnosti velmi omezené. Když se v ní sejde víc jak deset matek s ratolestmi, je to náročné. Proto jsme věděli, že naše aktivity budou potřebovat především prostor. Jenže vhodné prostory ne a ne najít. Sháněly jsme je rok. Když jsme začaly zakládat dětskou skupinu Batole, najednou se před námi díky pomoci Miloslava Čermáka, náměstka hejtmana Karlovarského kraje, otevřela možnost získat do pronájmu velkorysé prostory bývalé učňovské ubytovny v Křižovnické ulici, která původně sloužila jako klášter. Procházely jsme si jednotlivé místnosti a s každými otevřenými dveřmi nás napadaly další a další možnosti, jak prostor využít. Těch nápadů je spousta, ale bohužel, každá z nás má jen dvě ruce. Ale tohle je teprve začátek. Tímhle chceme začít.Budou se zde konat aktivity pro věkově velmi rozdílné kategorie. Nebojíte se, že si lidé budou navzájem překážet, že třeba starším lidem začne po čase křik dětí vadit?
Máme samozřejmě připravené prostory pro jednotlivé aktivity. Ty mohou být oddělené, ale i společné. Tím, že ta budova je tak rozsáhlá a členitá, mohou se tu lidé navzájem potkávat, budou mít možnost se zapojit, nebo si ve svém prostoru dělat svůj program, aniž by ho narušovala nějaká jiná aktivita.Jak chcete začlenit například seniory?
Starší lidé někdy bojují s pocitem osamění, senioři mohou mít pocit, že jsou zbyteční. Tady se mohou cítit užiteční třeba tím, že se začnou věnovat svým vrstevníkům, dětem. Co na tom, že cizím? Mohou najít nový smysl života, když vytvoří přátelské pouto s maminkou, která tu třeba rodiče nemá, přistěhovala se do Chebu kvůli práci nebo za manželem a stýská se jí tady. Navíc senioři mají spoustu životních zkušeností, jsou šikovní, umí vlastníma rukama vyrobit spoustu krásných věcí, jsou trpěliví. To vše mohou mladším dětem předat, protože zaměstnaní rodiče to často nestihnou nebo to prostě neumí. Pokud se podaří děti, rodiče i seniory citlivě skloubit dohromady, bude to prospěšné pro všechny.Plánujete využít celý areál kláštera?
V první fázi jen první patro, ale máme nápady na další aktivity. Vedle těch současných bychom rádi provozovali takovou obdobu mateřské školy, rukodělné a řemeslné kroužky pro předškoláky a školáky nebo třeba školní klub. Nebráníme se tomu, abychom v budoucnu zaplnili i další prostory kláštera.Pro takovou spoustu aktivit a kroužků budete potřebovat lektory. Kde je seženete?
Mateřské centrum funguje na dobrovolnické bázi. Máme dobrovolníky na kroužky, jsou to lektorky z řad maminek, kterým vadí pasivita, takže se rády zapojují, rády vymýšlí program pro svoje i cizí děti. V současnosti jich máme až osm. A samozřejmě nabízíme i některé kurzy, které jsou placené, třeba kurz angličtiny nebo znakování. Ale samotný provoz centra se snažíme zachovat nízkoprahový. Nejsme žádná V. I. P. služba. Naopak, snažíme se přiblížit maminkám, které nás potřebují a které jsou třeba ohrožené sociálním vyloučením.Za ta léta fungování mateřského centra jste se jistě musela potýkat s řadou problémů…
Nejhorší je, že se maminky hodně rychle obměňují. Přijdou, když je dítěti rok, pak nějaký čas trvá, než se zapojí do dobrovolnické práce, ale pak už se začínají pomalu připravovat na zaměstnání a zpravidla ve třech, ve čtyřech letech věku dítěte odcházejí. Takže je to o tom, naše klientky stále motivovat, aby se do práce pro druhé aktivně zapojovaly. Co je těžké, a s čím se potýká asi každé mateřské centrum, je fakt, že vzniklo z nadšení a iniciativy maminek, které jsou na mateřské, které do toho dají kus sebe. Jednou však dojde na lámání chleba, mateřská končí a je třeba jít někam pracovat. A právě to je kritický moment pro lídry, kteří to centrum táhnou. Aby jej dokázali předat, aby zvládli odejít z něčeho, co si vypiplali stejně jako vlastní dítě. Druhá věc je, aby jej bylo komu předat.
